Když jsem otěhotněla, rozhodla jsem se pro porod ve FN Bulovka. Přemýšlela jsem o zaplacení konkrétní porodní asistentky, jelikož můj partner si nebyl jistý, zda chce být u porodu a já věděla, že někoho u porodu budu potřebovat. Dlouhou dobu jsem se ale nemohla rozhodnout, jestli má pro mě tato služba smysl, když stejně u porodu nějaká porodní asistentka musí být. Následně jsem se dozvěděla o projektu “Duly na Bulovce” a přišlo mi jako velice dobrý nápad mít u porodu někoho, kdo se bude starat o to, abych se já cítila dobře a zdravotníci (PA případně lékaři) se postarají o to, aby porod proběhl po medicínské stránce v pořádku.

Oslovila jsem Lenku, jelikož působila na Bulovce a zároveň mi bylo sympatické, že je vlastně i zdravotník. Naštěstí Lenka souhlasila s tím, že mě doprovodí k porodu, i když termín mého porodu vycházel zrovna do jarních prázdnin, kdy měla Lenka naplánovanou dovolenou. I tak byla ochotná přijet do Prahy, kdyby se porod zrovna rozběhl v daný týden.

Objednala jsem si u ní celý balíček služeb 4 lekce předporodní přípravy + pohotovost + porod + poporodní návštěva. Lekce předporodní přípravy byly velice praktické, dozvěděla jsem se tam mnoho zajímavých informací, i když jsem si myslela, že už mám skoro vše načteno z knih. Zároveň i fakt, že Lenka souhlasila s tím, že nás doprovodí k porodu, přesvědčilo mého partnera, že chce u porodu být, už se totiž necítil tak nejistý v roli, kterou by tam měl mít a věděl, že ho Lenka případně navede na to, jak mi pomoci a co přesně dělat.

Přenášela jsem 8 dní, to čekání už bylo únavné, konzultovala jsem s Lenkou možnosti, jak tomu pomoci, byla mi vždy k dispozici pro radu i podporu. Když se mi 8. den po termínu porodu večer rozjely celkem pravidelné kontrakce, volala jsem Lence, abych s ní probrala, zda to jsou skutečné kontrakce a co máme dál dělat. Za večer jsme ji volali 3x a vždy nám poradila a my jsme byli o trochu klidnější. Když mi odešla hlenová zátka a já začala krvácet, Lenka řekla, že už je čas vyrazit do porodnice. Sama se ještě nabídla, že do porodnice zavolá a zeptá se, zda je volný nadstandardní porodní apartmán a rezervuje nám ho.

Lenka se mnou byla u příjmu do porodnice, pomáhala mi se vším, byla jsem velice ráda, že tam mám někoho, koho znám a díky ní jsem se cítila klidnější. Následně v porodním apartmánu mi pomáhala prodýchávat kontrakce a masírovala mi záda. Také mi napustila vanu, kterou jsem chtěla při porodu vyzkoušet. Bohužel se lékaři nezdály ozvy miminka na monitoru, proto mi museli propíchnout vak blan, aby uspíšili porod a pak i dát oxytocin na 2. dobu porodní, aby miminko rychle dostali ven. V tu chvíli to pro mě bylo velice psychicky náročné, protože jsem se o miminko bála a zároveň měla dost silné bolesti. Na tuto část porodu tedy nemám moc hezké vzpomínky, ale mám pár pozitivních vzpomínek právě kvůli Lence, uklidňovala mě, že už brzy budu svoje miminko držet v náručí a dokonce se nenechala ani odradit, když zdravotníci říkali, že už nemá moc smysl nahřívat hráz, stejně mi ji nahřála a nevím, zda kvůli tomu, ale hráz jsem neměla nakonec poraněnou. Po porodu jsem ztratila hodně krve a krvácení nešlo zastavit, začala jsem omdlívat, chvíli si vůbec nepamatuji. Potom jen vím, že nade mnou stálo mnoho zdravotníků, dávali mi již 3. kanylu a já moc netušila, co se vlastně bude dít a měla jsem strach. V tuto chvíli jsem pomoc Lenky ocenila asi nejvíce, protože mi vysvětlila, co se děje, že partner s miminkem půjdou vedle do místnosti, mně dají celkovou narkózu a pak mi vyčistí dělohu, ale bude to trvat jen chvilku a pak hned budu moct být s partnerem a miminkem a nebudu muset nikam na JIP apod. Dost mě to uklidnilo a díky tomu nemám vlastně na porod, který nebyl zrovna jednoduchý, nějak špatné vzpomínky.