Jenže druhému dítěti se u mě líbilo stejně jako prvnímu, a tak už bylo jasné, že to do plánované dovolené duly Jitky nestihneme. Jitka mi dala kontakt na dulu Lenku se slovy: “Předávám tě do dobrých rukou” a měla pravdu. Lence jsem zavolala a už přes telefon mi byla velmi sympatická a vnesla do mého stavu klid. Řekla mi, že chce být informovaná o všem, ať ji volám nebo píšu ve dne v noci. Aktivně se mnou komunikovala a byla mi velkou pomocí a podporou i přesto, že jsme se osobně poznaly až na porodním sále.

Sama jsem se rozhodla pro porodnici v Podolí, byť jsem stále uvažovala i o Rakovníku. Trochu zaskočeně, avšak vlastně mile mne překvapilo, že mě nechali “přenášet” 14 dní po termínu dle UZ, jelikož jsem argumentovala, že dle PM mám stále čas a to by mě asi jinde nenechali. Jsem tedy ráda, že jsem se nakonec rozhodla pro Podolí. Na porodní sál jsem se dostala po jedné z kontrol, jelikož už probíhaly kontrakce a panu doktorovi se nelíbíl monitor. Bylo kolem poledne a nález k porodu rozhodně zatím nebyl. Celé odpoledne jsem měla kontrakce více méně pravidelné, avšak neotvírající tzn. nevedoucí k porodu. Jelikož už začaly v noci, byla jsem dost unavená a začala se cítít zesláblá, prostě to začalo být dlouhé a vyčerpávající. Lenka dorazila někdy tuším mezi 5 a 6 večer a hned začala aktivně jednat. Pomáhala mi masážemi a polohováním a o dost nepříjmných kontrakcích začala mluvit jako, že je potřebuji a ať jdu do nich, prodýchat a vnesla do již značně unaveného prostředí novou energii. V 8 večer, po další kontrole, paní doktorka prohlásila: “Váš nález je stejný jako v poledne, když by bylo na mně, tak Vás tu klidně takhle nechám ještě dva dny, ale tady jste v Podolí a v téhle instituci to musí běžet. O Vašem stavu jdu informovat staršího lékáře a připravte se, že začneme zasahovat.” řekla velmi vážně a na můj vkus, resp. v mém stavu pro mne dost drsně. Myslím, že jsme byli všichni tři dost zaskočeni její přímou řečí a myslím, že jsme na to nikdo nic neřekl. Jakmile paní doktorka zavřela za sebou dveře, naše dítě to asi naštvalo, protože při další kontrakci praskla voda. V tu chvíli nastoupily konktrakce v ohromné intenzitě. Totálně mě ovládaly a přesně v tuhle chvíli mi Lenka opět pomáhala svým příjemným hlasem a povzbuzovala mě až “do konce”. Přibližně po 20ti minutách se nám narodilo naše dítě, náš syn Jakub. Lenka poradila a Kuba se sám “doplazil” k bradavce a začal krásně pít. S Lenkou jsme se rozloučili před lůžkovou částí v Podolí, kdy nám oznámila, že dnes, 14.7., má sama narozeniny :) Tak jsme jí popřáli a moc poděkovali. Lenka byla pro mne i pro manžela velikou oporou!!! Tenktokrát jsem měla z porodu opravdu dobrý pocit a byla jsem, respektive stále jsem konečně seběvědomá máma, jakou jsem si přála být, a který tento pocit po prvním porodu velmi chyběl. Kuba je úžasný miminko a já si ho děsně moc užívám. Leni děkuji.

Jana