Volba byla tedy jasná, nerada totiž oslovuji úplně cizí lidi. Oslovila jsem tedy dulu Lenku a začaly jsme si volat, psát a domluvily jsme se na první schůzce. Lenka přijela k nám domů a ukázala nám cviky spinning babies. Povídaly jsme si o mé předchozí zkušenosti porodu dcerky a s partnerem jsme se dozvěděli i nové poznatky, co se porodu týče, byli jsme nadšeni z Lenčiného přístupu. Celé těhotenství jsem Lenku doslova bombardovala prosbami o rady a Lenka byla vždy ochotná mi rady poskytnout. Cítila jsem se bezpečněji a že dělám vše správně. Celé těhotenství probíhalo v pořádku, ale sem tam se nějaké bolístky objevovaly, pomáhalo mi cvičit a fyzio. Díky Lence jsem se na Bulovce dostala do CPA za což jsem moc vděčná, jelikož v klasické fyziologické poradně mě akorát odradilli. Porod se hlásil asi 14 dní, což z předchozího těhotenství neznám. Měla jsem často poslíčky a tím, že máme ještě 4letou dcerku, byla jsem nervózní, abychom ji zajistili hlídání. Také jsem začínala pochybovat, zda poznám kdy TO přijde. Lenka mne vždy uklidnila a byla mi oporou. Vyzkoušela jsem naparku, kterou mi věnovala PA v poradně, víno (z toho mi bylo akorát těžko), procházky, úklid domácnosti komplet, nahřívání, vanu a nic nezabíralo. Připadalo mi to nekonečné, ale byla jsem ujišťována, že se mé tělo chystá a že je to obvyklé u druhého těhotenství. V neděli mi odešla zátka, tak už jsem začínala těšit, ale stále nic, jen únava a rozmrzelost. Snažila jsem se nemyslet na to zklamání, že se malému ještě nechce. V pondělí jsem měla poradnu na Bulovce a PA mě potěšila zprávou, že porod se blíží,VV jsem ale odmítla. Ve středu jsme odvedli dcerku do školky, pak jsem doma usnula a vzbudily mě kontrakce, hodně nepravidelné tedy. Napsala jsem Lence a začala jsem měřit intervaly. Dala jsem si vanu a snažila jsem se být v klidu a odpočívat. Kontrakce sílily, aplikace v telefonu pořád hladila, že máme jet do porodnice. Rozhodli jsme se s partnerem, že raději zajedeme na Bulovku, s Lenkou jsem byla ve spojení. Natočili mi monitor, doktorka mi udělala VV a prý 1,5 prstu. Jeli jsme domů, protože bych tam nemohla být s partnerem, což jsem nechtěla. Domů jsme jeli autobusem, nemáme auto, ani řidičák. Cesta byla nekonečná, kontrakce zesilovaly, autobus tomu asi hodně přispěl. Doma jsem si napustila opět vanu a už jsem musela i prodychavat, zvucela jsem a když jsem vylezla z vany, musela jsem jít na čtyři, jelikož stát bylo hodně nepříjemné. Dlouho jsme se rozhodovali jestli už nebo ne, partner měl strach, tak jsme vyrazili, já bych ještě počkala, ale dobře, že jsme jeli. Lence jsem sotva zvládla napsat, v taxíku jsem si dvakrát zakřičela, už mi to bylo jedno. Dle PA, která mne přijala jsem byla už na 8 prstů! Nestihli jsme ultrazvuk ani klystýr a rovnou jsme šli na porodní box. Tam jsme si v rychlosti řekli porodní plán, nebyl čas a popravdě jsem moc nevnímala. PA byla moc milá a empatická, nechala mě střídat polohy, jak mi bylo příjemné. Pak přišlo samotné tlačení, bylo mi kupodivu nejpříjemnější být v klasické poloze na zádech. Lenka dorazila a mě se strašně ulevilo. Takový pocit "tak a teď už můžu porodit, jsem v bezpečí". PA se mě ptala jestli si chci sáhnout na hlavičku, přišlo mi to divné, tak jsem řekla, že ani ne a pak jsem asi 3x ještě zatlačila a malý byl venku. Partner brečel dojetím, mě zavalila vlna euforie. Ani jsme se nepodívali, jestli je to opravdu chlapeček a je