Komunikovaly jsme spolu po mailu a telefonu a několikrát jsme se potkaly, abychom probraly moje představy o porodu, zformulovaly moje porodní přání a také probraly pár věcí, které mě čekají po porodu, především se zaměřením na začátek kojení. Měla jsem ze všeho dobrý pocit a s přibývajícími informacemi ve mně narůstal pocit, že vše v pohodě zvládnu. Po prvních kontrolách na Bulovce v posledních týdnech těhotenství mi lékaři sdělili, že by doporučovali přistoupit k vyvolávání porodu, pokud nezačnu do konce 40. týdne rodit spontánně. Bylo to pro mně velké překvapení a tak jsme i toto konzultovaly s Lenkou, která mne připravila na to, jaké způsoby vyvolávání porodu jsou ještě v souladu s přirozeným průběhem celého porodního procesu a jaké už by jej výrazně ovlivnily a vedly k potřebě dalších zásahů. Lenka se mnou absolvovala i jednu poradnu na Bulovce, kde jsme se doptávaly na další podrobnosti a následně probraly moje možnosti. Nakonec jsem opravdu ve 40+0 nastoupila do porodnice k vyvolání porodu, což první den probíhalo pomocí balonku, když ten nezabral, tak v dalších dnech už pomocí tablety. Každý den jsme s Lenkou byly v kontaktu a konzultovaly, co se děje. Třetí den hospitalizace jsem začala cítit kontrakce a večer mi praskla plodová voda. Rovnou mě přemístili na porodní apartmán a já povolala manžela a Lenku, kteří během chvíle dorazili. Musím říci, že vše probíhalo v klidu a ve velmi uvolněné atmosféře, Lenka mi masírovala záda, vždy vysvětlovala, co se děje, pokud jsem zažívala nějaké nové vjemy, uklidňovala mne, když kontrakce zesilovaly a zkracovaly se. Celou dobu jsem měla pocit, že jsem v bezpečí, vše se děje tak, jak má a díky podpoře mého muže a Lenky jsem se cítila velmi opečovaná. Po půlnoci mě mile překvapila zpráva, že vše celkem rychle postoupilo a já byla otevřená na 6 cm. Lenka mi pomáhala vybírat polohy, ve kterých se mi uleví, nějakou dobu jsem strávila ve vaně, kde se vše dost zrychlilo a byla to pro mne asi nejvíc intenzivní fáze celého porodu. Dále pomáhala vybírat polohy během tlačení, které také probíhalo velice v klidu a vůbec jsem neměla pocit, že by to byla nějaká strašná bolest. Nakonec se ve 3,30 ráno narodila naše Anežka a byla to velká euforie. Celý porod pro mě byl krásný zážitek, cítila jsem velkou sílu z toho, že jsme vše zvládli přirozeně (i přes vyvolávání) a v takovém klidu a pohodě. Lenka s námi byla po celou dobu bondingu a nakonec pomohla Anežce s přisátím. Také za námi dorazila hned po propuštění z porodnice domů, kde jsme ještě probraly kojení, se kterým jsem měla trochu potíž. 

 

Celkově musím říci, že pro mě byla skvělá volba oslovit Lenku, nedokáži si představit, že bychom se vším museli probojovávat jen s manželem. Byla pro mě zdrojem klidu a podpory, který při porodu opravdu stojí za to mít.